BB Vyučujete, věnujete se designu, účastníte se výzkumných a publikačních projektů. Jak byste popsal svou praxi?
OK Ano, pracuji na mnoha různých rovinách, ale udržuji je pohromadě perspektivou praktika, s níž se na svou práci dívám. Jsem designér. Pracuji a spolupracuji na projektech na zakázku. Aspoň většinou. Což může zahrnovat výstavy, podnikové identity, publikace, a dokonce i architektonické projekty. I když píši akademické články, nepřistupuji k nim jako k teorii, ale jako k praxi, a v každém případě jako ke generování alternativních textů. Pokud jde o učení, v poslední době jsem se naučil považovat je za ‚práci ve vzdělávacím prostředí‘, protože mne zajímá také jako součást praxe designu, i když v institucionálním rámci, včetně testování a experimentování s různými způsoby šíření a vytváření vědomostí a včetně výzev stereotypní práci učitele a studentů či strategií, které existují v této oblasti. Můj výzkum se dříve zaměřoval na toxické (historické) grafické vyjádření, které ztratilo přízeň grafické elity po inovačních euforiích a transformaci příjemců, která nás do tohoto stavu přivedla. Teď se zvlášť zajímám o otázky reprezentace samotného grafického designu a jiných věcí prostřednictvím grafického designu. Studuji hybridní fotografickou produkci designérů ilustrující nebo představující jejich knižní grafiku: zde se často setkáme s novou produkcí místo reprodukce (knih).
Z toho důvodu mne také zajímala konstelace letošního bienále otevřeného všem, kdo přijmou výzvu k předložení práce, s jeho praktickými omezeními. Myslím, že téma různých grafických realit (z praxe) bude existovat ještě dlouho. Doufám, že dokážeme najít způsoby, jak nevyjadřovat ‚reálné‘ proti ‚fiktivnímu‘ v grafickém designu; to nepovažuji za nijak zvlášť produktivní. Místo toho by se grafický design měl velmi aktivně snažit znovu spojit s imaginativním a spekulativním jádrem svých procesů, které znají jen málo hranic. Nedávno jsem také pracoval na materiálu, který lze považovat za fiktivní grafiku, ale nejsem si jist, zda právě tato kategorie v tom může pomoci.

BB Kromě role člena poroty letošního ročníku jste také přijal roli moderátora konferencí v rámci bienále. Je tato role pro vás úplně nová, nebo v ní vidíte paralely ke svým jiným činnostem?
OK Ve vzdělávacím prostředí na lipské akademii jsem často připravoval programy a formáty různých akcí. Takže kvazi kurátorská stránka veřejných akcí mne už nějakou dobu také trochu zajímá. Ale v těchto případech prezentace a uvádění jsem byl také odpovědný za výběr obsahu… Takže když jste mne požádali o přijetí role moderátora, je pravda, že je pro mne trochu nová. Také jsem ji chtěl pojmout trochu jinak, tak jak vy jste změnili formát vaší otevřené výstavy. Protože jsem dříve pořádal několik čtení, zdálo se mi zajímavé vnést do této role další hravý způsob představení grafiky narativním textem na začátku každého dne, jako krátkou vinětu, při zachování diskuse po vystoupení jednotlivých řečníků.

BB Dříve jste byl žádán o poskytování poradenství institucím, které připravovaly svou vizuální identitu, kde měl proces designu často formu diskuse. Čemu jste se z těchto zkušeností naučil, zejména ve smyslu vlastního procesu a přístupu k designu?
OK Institucionální identita je oblast, kde si myslím, že na rozdíl od ostatních oblastí grafické tvorby, jsou zkušenosti opravdu hodně užitečné – pokud ne rovnou neocenitelné. Pro to, aby designér bral vážně kontext a lidi, dovedl předvídat správné tempo celého procesu, identifikovat správné knoflíky, kterými je třeba otočit, aby dovedl poznat, kde zachovat jednoduchost a kde být složitý a riskovat. Hodně jsem se naučil prací podle vlastních pravidel designu… Některé věci, které jsem zpočátku považoval za formálně vzrušující, se rychle staly nudnými nebo vysoce nepraktickými. Ale celý proces považuji za skutečně zajímavý. Také hledání způsobů, jak se to váže – do jisté míry – s lidmi, jichž se to týká, nebo kteří se podílejí. Myslím, že to vyžaduje trochu citlivosti, a není to jen o nějaké grafické inovaci, ale občas, podle rozsahu, i o společenských vztazích. Významnou část také představuje pochopení a přijetí totožnosti aktérů dané organizace. To ovšem nevylučuje možnost používání vizuální identity jako nástroje ďáblova příznivce!
Ve smyslu popisu účinnosti identity se mi zdá zajímavé, že v naší disciplíně se zdají nebýt žádné konvence a je potřeba si najít čas k popisu, co vlastně dělá.
Nemá smysl zaznamenávat citlivost a úspěch genia loci. Identity jsou většinou posuzovány ve vizuálním smyslu a popisovány anekdoticky. Kromě anket a čísel nenašla tato disciplína dosud správný způsob diskuse o funkci těchto projektů a tím způsob poskytování svých vlastních schopností. A funkce, pokud budete věřit učebnicím, jsou to, o čem design ve skutečnosti je… Ale tyto funkce jsou velmi komplexní.

BB Mezinárodní výstava se v tomto ročníku zaměřuje na projekty grafického designu v rozsahu malých skupin – edicí, vizuálních identit nebo dlouhodobé spolupráce. Jak vidíte tyto typy projektů v širším kontextu současného grafického designu?
OK Ano, myslím, že tyto komplexnější, mnohostranné projekty určitě velmi dobře představují naši současnou praxi. Nejen expanzi technických aplikací, někteří z nás také považují mnoho jednorázových projektů za možnost pro malou identitu … Pokud jde o dlouhodobou práci na projektu a celoživotní spolupráci, tady je myslím situace trochu jiná. Jistě, silné osobní a profesní svazky jsou stále dobrou zárukou trvání spolupráce. Ale nejsem si zcela jist, zda kariéry typu Alan Fletcher jsou dnes ještě udržitelné v tom množství, bohužel, jako byly pro šťastné příslušníky jeho generace – právě na základě dlouhodobé spolupráce. Příležitostně můžete vidět v designu jednoho designéra pro jednu společnost během let různé fáze jeho zrání, stejně jako je zpětně můžete vidět ve filmech jednoho herce nebo herečky.

BB Nedávno jste se účastnil výzkumného projektu v oblasti designu, který se zabýval identitami uměleckých a kulturních institucí. Můžete nám o tom něco říci?
OK Ano, jde o projekt, kde se snažím kombinovat několik různých metodologií, půjčovat si z intervenčních uměleckých praktik a institucionální kritiky, reprezentační stránky institucionálních identit prostřednictvím produkce alternativního obrazu a textu a konečně jisté kontextualizace. Základní předpoklad zní: Pokud je pravda, že povaha umělecké a kulturní instituce je tak odlišná od povahy komerční společnosti nebo obchodní organizace, proč by pak i strategie ve smyslu chování jejich vizuální identity neměly být dramaticky odlišné? Pokud tyto organizace nebo rámce zprostředkovávají příběh kultury, artefakty nebo paradigmata, nemohly by i jejich identity být použity k tomu, aby vyprávěly příběhy, modifikovaly, zvýrazňovaly nebo zvětšovaly a konfigurovaly vnitřní a vnější vztahy tohoto procesu – kromě čistě esteticky inovativního vnímání? V prosinci a v lednu jsem spolupracoval a působil v centru současného umění Taipei Contemporary Art Center, kde jsem zpracovával nějaké materiály a pracoval na velmi praktických věcech, a v něčem podobném budu pokračovat i s jinými institucemi v jiném rozsahu, a doufám, že dojde i k publikaci.