Před několika předinternetovými lety se jednou jeden mladý grafický designér dostal do sporu se svým finským dědečkem, bývalým sportovním plavcem. Designér se ho vyptával na olympijské hry v Helsinkách v roce 1940. Dědeček odpověděl, že se žádné takové hry nekonaly. Mladý designér si pomyslel něco o tom, že děda senilní, protože byl skálopevně přesvědčený, že tato olympiáda proběhla. Roztržka nakonec skončila patem, jelikož byli oba přesvědčení o své verzi historie. Nakonec se ukázalo, že mladý designér zakládal svou pravdu na existenci plakátu pro olympijské hry 1940, který jednou viděl na výstavě nikoli nepodobné té naší. Nehledě na existenci takového důkazu a reálné práce do něj vložené  –  koneckonců veškeré přípravy Mezinárodního olympijského výboru vlastně spočívaly v práci designéra Ilmariho Sysimetsä  –  šlo o to, že jeden jediný plakát vytvořil alternativní realitu, ve které náš designér žil.

Obklopují nás důkazy o tom, že žijeme v alternativní realitě někoho jiného.

Přeskočme vpřed do velmi blízké budoucnosti: Díváte se na titulní stránku novin. President Trump tiskne ruku francouzské prezidentce Marine Le Penové. To už není žádná legrace, že?

Koncepce výstavy Åbäke (GB)Francesco Spampinato poprvé uslyšel slovo Åbäke v roce 2002 v souvislosti s vydavatelstvím elektronické hudby Kitsuné, což je také bytostně pařížská módní značka. Kitsuné je však jen jedna galaxie – vedlejší a ani ne zrovna typická – z vesmíru londýnského designového studia Åbäke, za jehož názvem se ukrývají Patrick Lacey, Benjamin Reichen, Kajsa Ståhl a Maki Suzuki. Tito absolventi Royal College of Art svoji činnost zahájili roku 2000 – od té doby se mezi jejich zákazníky počítají například British Council a Serpentine Gallery, spolupracovali s módními návrháři jako Hussein Chalayan a Maison Martin Margiela, s umělci Ryanem Ganderem, Johannou Billing, Martino Gamperem a dalšími i s kapelami, například Air a Daft Punk. V duchu zvoleného názvu Åbäke, což je švédské slovo pro něco velkého a těžkopádného, se Francesco domnívá, že skupina nese tíhu zakázkového designu jen proto, aby lépe pochopila pravidla a konvence, které jindy zase s nadšením dekonstruuje. Åbäke totiž stojí také za meta-designovými projekty, které jsou nezávislé, transdisciplinární, přísně kolektivní a často participativní: digitální platforma pro dialog v architektuře Sexymachinery (2000–2008), relační kulinářské akce Trattoria (2003), nakladatelský projekt Dent-De-Leone (2009), propagace imaginárního Victoria & Alferd muzea (2010) a špionážní agentura Åffice Suzuki (2010). Åbäke neustále přitahují pozornost uměleckého světa: svými projekty, z nichž většina rozhodně nesplňuje kritérium funkčnosti, vyvolávají otázky zkoumající, jak design vyjadřuje formy kulturního transferu. Nedílnou součást jejich činnosti tvoří také publikační práce, kurátorská příprava výstav, přednášky a vedení workshopů. Takže když je Spampinato požádal, aby přispěli do jeho knihy o uměleckých skupinách, Åbäke souhlasili pod podmínkou, že Francesco na oplátku napíše tento medailon a vloží do něj něco ze sebe, ‚aby to nebylo anonymní‘, ve třetí osobě, čímž zpochybní roli kritika a podmínky, za kterých běžně přiřazuje intelektuální hodnoty ke kulturním jevům., Sofie Dederen (BE)Studovala na Kunsthochschule Weissensee v Berlíně a Vrije Universiteit Brussel: Freie Kunsten & Communication Science. Kurátorka výstav pro Storm op Komst /vzw Festivalitis, De Warande, vzw Mooov, Middelheim Museum & bolwerK, Artforum Berlin (do roku 2010). Od roku 2010 je ředitelkou Frans Masereel Centre. Spolupracovala s Dutch Design Week Show your Colour, Z33 All the knives, any printed story on request (spolu s Åbäke). Podílela se na publikacích Jef Geys, More Publishers, An edition in fragmented print(making) attitudes, Gert Verhoeven., Radim Peško (CZ)Radim Peško (1976) je grafický designér žijící a pracující v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací, vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry a jeho písma v současné době používá řada jednotlivců a institucí po celém světě. Mezi jeho další aktivity se řadí práce pro Moravskou galerii v Brně, Secession ve Vídni nebo Bedford Press v Londýně. Podílel se mimo jiné na identitách Boijmans Van Beuningen Museum v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, Aspen Art Museum, Fridericianum či Berlin Biennale 8. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production, Minneapolis/New York, nebo Graphic Design Worlds v Triennale Design Museu v Miláně. Pravidelně spolupracuje s Kateřinou Šedou na výtvarných projektech a knihách. Byl hostujícím lektorem na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu, École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu, ÉCAL v Lausanne, HFK v Brémách, KISD v Kolíně nad Rýnem, Sint-Lucas v Gentu či University of Seoul v Koreji. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu v Brně.

Výstava vzniká ve spolupráci s Frans Masereel Centrum v Belgii.

Autoři zastoupení na výstavě

Hawthorne Abendsen
Emile Ajar
Francis Bacon
Betsy Bickle
William Boyd
Richard Brautigan
Victoria Browne
Mariana Castillo Deball, Santiago Da Silva a Manuel Raeder
Le Corbusier
Dennis Crompton, Nora Kohen, Will Alsop, Julius Tabacek
Simona Denicolai & Ivo Provoost
Simon Denny a David Bennewith
Philip K. Dick
Linda Dostálková
Ryan Gander s Rasmus Spanggaard Troelsen
Romain Gary
Emmanuel Goldstein
James Gray
Gemma Holt
Oscar Hugal
Friedensreich Hundertwasser
Alexandro Jodorowsky a Michel Landi
Vít Klusák & Filip Remunda s Štěpán Malovec
Transport for London podle Harry Beck
Kyle Lockwood
Lustfaust
Louis Lüthi s RP
Nicholas Matranga & Žiga Testen podle J. D. Salinger
Alfons Mucha
Norm
Robert V. Novák
Abdolreza Radpey a Djamchid Farahani
Jesus Rinzoli
Elodie Royer, Yoann Gourmel, Coline Sunier & Charles Mazé
William Safire pro Richard Nixon
Kateřina Šedá
Jamie Shovlin
Ilmari Sysimetsä
Spınal Tap
David Suls
Nat Tate
TN
Rostislav Vaněk
Charlotte York
Clinton York
Zdeněk Ziegler