BB Mezinárodní výstava, tradiční součást brněnského bienále už od jeho založení v roce 1964, tentokrát přichází s výjimečným přístupem. Až dosud autoři zasílali svá díla fyzicky do Moravské galerie v Brně a poroty vybíraly z ‚reálných‘ exponátů. V tomto ročníku bienále byli autoři požádáni, aby předložili dokumentaci svých projektů digitálně ve formátu pětistránkového PDF. Výběrová komise, jíž jste členy, vybírala exponáty pouze na základě tištěné dokumentace.
Je to poněkud kontroverzní přístup, protože fyzický aspekt každého objektu samozřejmě představuje jeho nedílnou, někteří říkají neoddělitelnou část. Jak jste tuto podmínku vnímali? Můžete říci, jak ovlivnila vaši práci poroty?
Serge Rompza Letos se výběrová komise skládala z pěti členů: Oliver Klimpel, Tereza Rullerová, Willi Schmid, Ľubica Segečová a já. Dva mimořádné dny naplněné intenzivní prací jsme strávili výběrem 50 projektů z 900 předložených. Kvůli tomuto vysokému počtu projektů jsme museli vytvořit strukturovaný denní rozvrh, abychom mohli pečlivě posoudit každý jednotlivý projekt. Díla nám byla předložena ve formátu PDF a pro účely výběru a hodnocení jsme si je museli vytisknout. Abychom získali představu o každém jednotlivém přístupu, hodnotili jsme velmi rozmanité textové popisy a fotografickou dokumentaci. Způsob, jakým byly projekty prezentovány – kdy nebyly k dispozici jako originál –, zcela jasně rozhodnutí poroty ovlivnil. Fyzické aspekty, jako například typografické detaily a zhmotnění, bylo těžké hodnotit. Z toho všeho je jasné, že se jednou z podstatných částí projektu stal způsob jeho představení. Účinný popisný text dokáže zvýraznit myšlenku a promyšlený přístup k pořízení fotografické dokumentace dokáže upozornit na důležité detaily. Na druhé straně jsme se snažili nenechat se negativně ovlivnit špatnou prezentací, kde jsme si mysleli, že dílo samo hodnotu má.
Tereza Rullerová Elektronická přihláška naši práci podstatně ulehčila. Za dva dny jsme museli projít, prodiskutovat, posoudit a přefiltrovat kolem 900 spoluprací a edičních řad! Nedokážu si představit procházet tisíce různorodých tiskovin. Zároveň, jak zmiňujete, ke GD fyzická forma neoddělitelně patří. V mnoha případech, kdy už jsme zvažovali, zda projekt pustíme do finálního výběru, nám fyzická přítomnost objektu scházela.
V celém množství obdržených přihlášek mě také fascinoval jejich design. Někdo pojal samotné pdf jako další prostor pro expanzi svého designu, někdo jako nový projekt a jiný zase jako klasický ,studio house-style a4 template‘.
Ľubica Segečová V prvom momente sa tento spôsob zdal byť limitom preto, že nebolo možné posúdiť napríklad to, ako spolu funguje materiál a vizuál (v prípade kníh a pod.). Ale počas dvoch dní, ktoré sme strávili dôkladným čítaním a prezeraním prihlásených prác, som si uvedomila, že je to práve naopak. Tento spôsob ,demokratizácie‘ prihlášok sa nakoniec ukázal ako oveľa objektívnejší. Jednotný a do značnej miery obmedzený spôsob prezentácie projektov zrazu kladie oveľa väčšie nároky na jeho predstavenie. Diela boli odsúdené na to, akým spôsobom sa ich autorom podarí sprostredkovať cez krátky text a pár obrázkov ich esenciu, kvalitu a pointu. V podstate šlo o klasickú dilemu grafického dizajnéra, s ktorou sa potýka pri prezentácii svojej tvorby (portfolio, web, prednáška a pod.), ako odprezentovať prostredníctvom grafického dizajnu svoj grafický dizajn.

BB Typicky se pro mezinárodní výstavu vybírá 300–600 děl. V tomto ročníku bienále zaměřeném na ‚výstavy malých skupin, výtvarnou identitu a dlouhodobou spolupráci‘ byl limit stanoven na 50 projektů (z téměř 900 předložených projektů). Byl pro vás v porovnání s předchozími ročníky výběr tak malého počtu exponátů těžší?
Willi Schmid Problémem nebylo omezení počtu na určité číslo. Spíš jsme měli opačný problém: najít 50 děl, která splňovala všechna naše kritéria výběru.
Oliver  Klimpel Dosáhnout určitého konečného počtu vybraných děl jsem viděl jako menší problém než najít mezi nimi zajímavé vztahy nebo pozitivní napětí. To mělo smysl zejména s ohledem na konečnou prezentaci reálných exponátů ve vitrínách, kterou jsme ovšem zatím nemohli vidět. Hledali jsme zajímavá seskupení, rozdíly, které by poskytly novou perspektivu pohledu na to, co je grafika dnes. Myslím, že menší počet exponátů nevyhnutelně mění výběr na programovější projekt.
Celou věc vidím méně jako ‚ukázku toho nejlepšího‘, výstavu srovnatelných prací, olympiádu grafiky, která se snaží předvést nejlepší současná díla, neboli to, čemu se v devadesátých letech říkalo ‚ostří nože‘. Protože naše disciplína se konečně (!) rozrůzňuje na jednotlivé pracovní modely, vyžaduje také posílení role kurátorů, jejichž přístupy mohu být také rozmanité, stejně jako jejich názor v rámci celosvětové diskuse na toto téma.

BB Víme, jak těžké je odpovědět na následující otázku, ale přesto ji neustále znovu a znovu klademe – byli jste jako porota schopni si určit nebo se dokonce dohodnout na kritériích výběru projektů pro výstavu?
ĽS Stanovenie kitérií, alebo to boli skôr priania, čo by sme chceli mať vo finálnom výbere, prebehlo veľmi prirodzene a zhodli sme sa na nich konsenzuálne.
Priali sme si mať vo výbere spektrum prístupov, formálnych aj koncepčných a tiež spektrum klientov, stále však s vysokým nárokom na vedomé a inteligenté riešenia.
Pre mňa bola prekvapujúca úplna absencia ,nových prístupov‘ k pojmu ,identita‘. V súšasnosti, kedy sa kanály komunikácie menia veľmi rýchlo a najmä sa čoraz viac vzďalujú od fyzických médií, grafický dizajnéri trpia na akýsi zvláštny sentiment. To bolo evidentné aj na vzorke 900 prihlásených autorov. A to aj napriek tomu, že bienále má evidentne svoju cieľovú skupinu – dizajnérov, ktorí pracujú v kultúrnej sfére alebo na vlastných projektoch, kde sa predpokladá vysoká miera autonómnosti grafického dizajnéra.
SR Obecně jsme svůj úkol spatřovali v hledání zajímavé vyváženosti mezi již zavedenými a nově přicházejícími grafiky, konceptuálními díly a projekty kladoucími důraz na řemeslné provedení nebo experiment. Rozhodli jsme se dát prostor přístupům, které dosud nebyly příliš prezentovány na veřejnosti, umožnit zhlédnutí některých alternativ a děl z okraje žánru, místo abychom se zaměřili jen na design a designéry s největší publicitou. Považovali jsme rovněž za důležité zařadit práce upozorňující na problémy dnešního designu, které jsme chtěli zdůraznit, jako je často anonymní práce domácích grafických týmů nebo okrajový design fungující mimo zavedené formální kódy.
Jak bylo od nás požadováno, náš výběr byl silně poznamenán letošním rozhodnutím organizátorů pro zcela jinou koncepci a formu výstavy, se všemi souvisejícími novými příležitostmi i několika nevyhnutelnými omezeními. Čekal nás vzrušující proces výběru exponátů, jejichž konečná realizace pro výstavu měla teprve nastat. S ohledem na návštěvníky bienále jsme byli při výběru přitahováni projekty, které by v navrženém výstavním prostředí nejlépe vynikly. Teď jsme velmi zvědaví, jak dopadne výsledná prezentace.
Prostřednictvím výběru jsme se snažili představit vhled do praxe grafiků, umožnit prozkoumání jejich světa a vyvolat diskusi. Tím a tímto doufáme jak inspirovat, tak demystifikovat grafický design a jeho hodnocení.

BB Jak se díváte na tento typ výstav založený na výběru exponátů z předložených kandidátských děl? V čem je jejich hodnota? Má vůbec ještě smysl pořádat výstavy grafického designu na základě výzvy k předložení děl k vystavení? Má být grafika vystavována v galeriích?
OK V zásadě ze strategického pohledu mám rád udržování určité úrovně propustnosti, kdy je umožňováno přestavení děl z nejrůznějších prostředí, včetně okrajových děl a tvůrců mimo oficiální umělecké sítě, umělců různých národností a komunit. Prostřednictvím nejrůznějších formátů děl může návštěvník prožívat dramaticky rozšířenou působnost grafického designu, vidět různé extrémní projevy tohoto druhu umění vedle sebe. Včetně cizích i domácích stylů, i včetně potenciálu velmi komerčního, ale strategického grafického jazyka. Zde je místo pro výzvu k předložení děl. A momentálně je to jediný způsob, jak získat pro výstavu větší množství rozmanitých děl, protože těch málo sbírek grafiky, které zatím existují, určitě nepředstavuje celý rozsah tohoto žánru, který existuje…
Ale jak jsem zdůraznil před chvílí, kdy jsem se zmínil o roli kurátorů, považuji za stále důležitější, jakým způsobem je design prezentován, popisován a zarámován. Jinými slovy považuji za důležité, jak jsou díla prezentována, když už jsou vystavena. A jakým jazykem o grafických dílech hovoříme. V galeriích, muzeích, na veletrzích, v soukromých sbírkách, v Kunsthallen. Ve třídách, v klubech či v časopisech. Neexistuje svatokrádežná prezentace grafických děl. A na všech těchto výstavách je stále důležitější vypořádat se adekvátně s hybridní (a někdy velmi složitou) povahou grafického designu a jeho implikací – zda má být konkrétní dílo v pozici především díla uměleckého, kulturního (historického) artefaktu nebo především produktu určeného k prodeji.
WS Jedním z následků výzvy k předložení kandidátských děl k výběru na výstavu je obvykle obrovský počet předložených prací – s velmi různou kvalitou. Znamená to víc práce při výběru, ale jste přitom znovu a znovu odměňováni překvapivými díly, k nimž byste se jinak ani nedostali. To považuji za nesporou výhodu.
Představení díla na výstavě by mělo mít nějaký smysl. Pokud jde o brněnské bienále, považuji je za rámec definující prostor – prostor pro setkávání s novými lidmi a myšlenkami podporující dialog mezi nimi. A tento prostor je pak součástí větší struktury, která obsahuje další složky: jiné výstavní projekty, konferenční jednání bienále, a přestávky na kávu nebo občerstvení mezi nimi…
SR Nevím, proč by grafický design neměl patřit do galerijního nebo muzejního kontextu. Přirozenou otázkou, kterou si člověk obvykle klade, je spíše, co se tím chce říci a jak by díla grafického designu měla být vystavována. Napodobení přirozeného kontextu, jako například simulace ulice uprostřed muzea pro vytvoření přirozené situace vyvěšení plakátu, obvykle podle mne nefunguje. Mnoho designérů dnes tvoří svébytná díla nebo díla z oblasti grafického designu jako uměleckého či kulturního počinu společně s díly vznikajícími na objednávku klientů. Rozsah příležitostí k vystavování se mění s tím, jak řada institucí, jako například Carpenter Center for the Visual Arts nebo Walker Art Center, vytváří báječné platformy pro grafický design jako součást svého výstavního programu. Výstavy založené na výzvě k předložení děl, zejména takové, které sledují určité téma a nejsou omezeny vysokým vstupním poplatkem, dávají příležitost i méně známým grafikům, aby svá díla předvedli širší veřejnosti; tímto prostřednictvím je disciplína vnímána jako neustále se proměňující obor.
TR Smysl má, protože svou otevřeností anticipuje aktivitu. A v případě BB počet došlých příspěvků indikuje, že je grafický design stále živý.
Myslím, že současné galerii patří především témata – a tím, pokud se přeneseme přes jeho zdánlivou medialitu, GD je. Osobně jsem ráda, že se z původně povrchní a služebné činnosti stala ,vysoká‘ galerijní forma. Design se zřekl jedné ze svých podstat – užitkovosti a služebnosti – na druhou stranu adoptoval jednu z výsad volného umění – autonomii. Sepisují se historie designu, kurátoři se ptají jak GD vystavovat, kodéři se stávají designéry a naopak, designéři a umělci se předhánějí, kdo objeví bájnou hranici mezi designem a uměním… a do toho přicházejí nové generace těch nejmladších motivovaných studentů, co věří, že být grafickým designérem je cool jak v devadesátkách. Neustálá transformace a paradoxy dělají z GD neuvěřitelně zajímavý materiál k reflexi.
ĽS Problém je, že diváci majú tendencie vnímať tieto prehliadky ako ,to najlepšie, čo za posledné obdobie vzniklo‘. Pokial je input založený len na jednom spôsobe, a to prihlasovaní prác samotnými autormi, vždy bude tento objem v niečom už selekciou. Selekciou autorov, pre ktorých je z nejakého dôvodu dôležité dielo prihlásiť do tej ktorej prehliadky. Každá prehliadka tohto typu má svojich fanúšikov a naopak. Uvažovať v týchto prípadoch o objektivite je úplne mylné. Vystavovanie grafického dizajnu sa mi javí viac problematické ako konštruktívne, pokiaľ ide o jeho prijímanie zo strany publika. Vždy ide o selekciu, ktorú vybrala istá ,porota‘. Je prirodzené, že aj keď je to skupina ľudí, má svoje preferencie, svoj pohľad na kvalitu a svoje očakávania. Z tohoto dôvodu je lepšie, ak je porota kompatibilná a viac vyhranená, ako keď je vyberaná so zámerom pestrosti, ktorá v konečnom dôsledku môže skončiť ako ,hnedá plastelína‘ a rovnako môže skončiť aj jej výber – viac priemerný ako kontroverzný, ale s názorom.
Výsledok dosiahnutý konsenzom je vždy hodnotnejší ako výsledok dosiahnutý hlasovaním.
Bienále Brno som vždy vnímala viac ako fórum, a nie ako prehliadku. Preto sa sústredím vždy viac na prednášky a kurátorské časti.

BB Tento ročník brněnského bienále grafického designu reaguje na proměny a stav současného grafického designu; na jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost a zdánlivou povrchnost. Můžete uvést některé základní parametry, aktuální témata nebo motivace současného grafického designu?
TR Díky rychlým technologickým a společenským změnám jsou designéři nuceni neustále redefinovat svou roli, hledat hodnotu své práce, definovat svůj vztah k ne-designérům a obhajovat své kompetence. Zjednodušeně můžu identifikovat tři současné trendy – strategie. První je revival řemeslnosti – ať už v podobě, kde je designér zároveň tiskařem, tak ve snaze začínajících designérů vytyčit si své profesní teritorium redukcí výrazových prostředků na základní a nezbytné – tím myslím na typografii.
Dalším trendem je obrat k akčnosti – od její divadelní podoby přes participativní happeningy až po interaktivitu – tzn. práci s aktivitou diváka obecně. A posledním trendem je snaha o získání pozornosti záměrným porušováním kánonu, produkcí zdánlivé ošklivosti, předstíráním neškolenosti.
ĽS Je dosť veľký rozdiel medzi tým, čo grafický dizajn rieši a čím si prechádza v mojom bezprostrednom okolí, a tým vonku, v zahraničí. Na domácej scéne sme v situácii, kedy ešte stále treba okoliu vysvetliť, že duševná práca je práca, ktorá má svoju hodnotu, a že grafický dizajn spoluvytvára kultúrne prostredie. Možno z tohoto dôvodu (pocitu, že sme na jednej lodi v opozícii k laickej verejnosti) vyplýva atmosféra na scéne, ktorá je ako bezpečný prístav, kde nefúka vietor. To vnímam ako jednofarebné prostredie bez dostatočných stimulov a ambícií. Prostredie, ktoré je skôr priateľské ako profesionálne.
Dokonca si myslím, že sa dá hovoriť o kríze grafického dizajnu, ktorá sa prejavuje jednak tým, že nevznikajú zásadné veci a uprednostňuje sa ,bezbariérový prístup‘ pred názorom a ambíciou. A toto myslím platí vo všeobecnosti.
OK Stává se velmi vkusným uměním. Díla jsou obvykle hodně kvalitní. A žánr se určitě stává standardem. Jinými slovy jsme svědky jisté kultivované formy homogenity. Většina děl předložených pro toto bienále představovala design pro sektor kultury. To nijak nepřekvapuje. Tento žánr definuje ladění současné grafiky a dominuje jí stylisticky. Na rozdíl od ne tak dávných dřívějších kulturních komunit, jejichž grafické vyjádření bylo formováno historicky a které se hlásily k tomu, že chtějí být vším jen ne hlavním proudem, současná komunita není představitelem okrajové kultury, ale společenstvím se znalostmi a sítí vztahů často odrážejících neoliberální vzorec, možná opět nikoliv překvapivě pro společenství grafiků víceméně na volné noze nebo provozujících malé grafické studio…
To platí i pro soukromé a nezávislé publikování, které byly donedávna považovány za moderní posílení možností, a v jisté menší míře jím i zůstanou. Příliš silná závislost na žánrech a především jejich trzích, kterou jasně vidíme v dnešním knižním designu, může být také problematická. A neukazuje kritičnost a opozici, které nezávislý grafický design také příležitostně v sobě zahrnuje. Protože součástí designu je i ekonomická stránka, ať už pomáhá velkým podnikům nebo malým podnikatelům v kultuře, měli bychom tyto mechanismy reflektovat i v oblastech, které jsou blízké našim srdcím a našemu vkusu.
Dnes, na rozdíl od doby deset let zpátky, osobně vidím velký potenciál i v přesazích designu s uměleckou praxí. Protože celková výtvarná scéna se, do značné míry i díky vlivu internetové řezanky a slepování, stala rozvláčně propletenou. Grafický design by měl také různým způsobem umožňovat drobné náznaky svobody a alternativy, kterou vždy slibuje a občas poskytuje umění.
WS Mezi předloženými díly byla řada děl z kulturní sféry, související s muzei, galeriemi, festivaly či kulturními institucemi obecně, ale i spousta děl ze vzdělávací sféry. Proto je v tomto kontextu obtížné generalizovat vývoj současného grafického designu. Ale ani v rámci děl předložených v tomto ročníku nedokáži vypozorovat žádné významné jasně rozlišitelné trendy.
SR Výuka na různých akademiích umění a designu po Evropě mi nabízí příležitost pohlížet na tuto disciplínu z perspektivy studentů s různým kulturním a vzdělanostním pozadím. Ve většině případů se studenti setkávají s profesionální realitou až po skončení studia – často mají jen matnou představu o tomto oboru činnosti a jsou překvapeni nedostatkem příležitostí. Cítím, že opozice a extrémní pozice jsou v této disciplíně často opomíjeny a akademie by je měly hned od začátku podporovat. Budoucí grafický designér si musí najít způsob, jak jasně definovat svůj postoj, a musí být ke své disciplíně kritický, aby byl slyšen a viděn. Od internetového grafika jen vkládajícího různé grafické prvky do větších celků až po designéra jako výzkumníka, autora a producenta, nebo designéra jako zkoušejícího, kurátora, redaktora, spolupracovníka, programátora a pisatele, definice tohoto oboru je dnes těžší, než kdy byla. Po vlnách smutnění za koncem éry tisku, průzkumů archivů, vlastního publikování a znovuobjevování metod tisku stojí dnes svět designu před novými oblastmi pro objevování. Počítač se stal nástrojem vytváření nových nástrojů, technologie je klíčem k novým způsobům myšlení. Teorie designu a psaní o designu se staly konečně přitažlivým tématem. Spolupráce mezi disciplínami na akademické úrovni, kdy designéři spolupracují s biology, inženýry, architekty a umělci, se stává realitou například na MIT v Bostonu. Těším se na to, že budu svědkem toho, jak současná setkání povedou k další transformaci a ještě většímu posunu tohoto odvětví dál dopředu.