BB Publikace Never Odd or Even, kterou jste navrhl (a která byla oceněna na 25. brněnském bienále v roce 2012) bude součástí výstavy Které zrcadlo chceš olizovat? – výstavy mezi realitou a fikcí, situované v reálném a fiktivním prostoru. Můžete nám Never Odd or Even znovu představit?
MR Já jsem Never Odd or Even tak úplně nevytvořil, je to práce mexické umělkyně Mariany Castillo Deball, koncept navrhla ona, na designu se pak podílelo více lidí. Já jsem však v mém vydavatelství Bom Dia Boa Tarde Boa Noite vydal druhou část (Vol II.).
Druhá část je antologie 30 přebalů neexistujících knih. Kompilace 30 titulů v jedné publikaci. Je to literární cesta do nejrůznějších témat od nevydaných vzpomínek, tropických manifestací po intra genealogii. Proč je všude písmeno E? Chuť pravdy, aroma existence, současné ruiny, konverzace mezi kardinálem a kukačkou kohoutí a mnohem více!
Never Odd or Even je projekt Mariany Castillo Deball s příspěvky Maria Bellatina, Koena Bramse, Abrahama Cruzvillegase, Santiaga se Silvy, Tima Etchellse, Carly Faesler, Daria Gamboniho, Dory Garcíi, Moosje Goosen, Alejandra Jodorowského a Pascala Montandona, Irene Kopelman, Adriany Lary, Pabla Leóna de la Barra, Jesseho Lernera, Juany Lomeli, Valerie Luiselli, Raimundase Malašauskase, Antoniho Muntadase, Sophie Nys, Manuela Readera, Eran Schaerf a Evy Meyer, Sergia Tabordy a Heriberta Yépeze. Z povahy tohoto projektu byla většina přebalů navržena přímo daným přispěvatelem, popřípadě s pomocí umělce.
Na samotné výstavy Mariana obvykle zve další spisovatele či kritiky, kteří se nepodíleli na přebalech. Ti vyberou dva až tři přebaly a prezentují je na veřejnosti, jako kdyby šlo o recenze nebo vydání skutečných knih. Takže pokaždé, když se Never Odd or Even vystavuje, se objeví nové příběhy. Je to umělecká práce o psaní a fikci.
Písmo na vlastním obalu je také práce M. C. D., navrhla jej sama. Na čteních má obvykle tangramový stůl, jenž má stejné tvary jako ono písmo.

BB Vaše studio zodpovídá za komunikační strategie a grafiku několika kulturních institucí. Máte nějaký všeobecný přístup, cíle nebo výzvy, kterým čelíte, když pracujete na takové zakázce?
MR Je to pokaždé úplně jiné. Pokaždé jsou jiné podmínky, jsou jinak nastaveny vztahy mezi např. institucí, kurátory, umělci nebo dokonce výstavami v rámci jedné instituce.
Ve studiu (Studio Manuel Reader v současnosti tvoří Migle Kazlauskaite, Enno Pötschke, Manuel Raeder a manažerka studia Annette Schryen) se snažíme vytvořit design pro každou výstavu, který diskutujeme přímo s danými lidmi, takže zakázky se liší opravdu velmi.
Obecně se ale dá říct, že se vždy snažíme mít nový přístup a udělat něco, co se přímo vztahuje k danému obsahu.
Můžete to vidět například na práci, kterou jsme udělali s Artists Space v New Yorku. Identitu pro Artist Space jsme přetvořili už dvakrát, aby byla v souladu se změnami uvnitř instituce a jejím programem. Pro každou výstavu se snažíme vytvořit vlastní aktivní imaginace nebo vzhled.

BB Spolupracoval jste dlouhodobě s řadou umělců. Můžete nám říci něco málo o těchto vztazích?
MR Když jsem byl student na JVE, v roce 2002 jsem prostě začal blíže spolupracovat s kamarády a kolegy, kteří byli okolo mě.
A potom mě oslovili už další umělci, kteří viděli mé knihy nebo projekty. Někteří umělci jako Haegue Yang, Mariana Castillo Deball, Bless, Nora Schultz nebo Danh Vo se stali mými přáteli a spolupracujeme dodnes. Je na tom opravdu skvělé to, že vzájemná důvěra a přátelství rostou, takže způsob, jakým spolupracujeme, se za ty roky vyvíjel.

BB Bom Dia Boa Tarde Boa Noite je vydavatelství v Berlíně a Mexico City, jehož jste zakladatelem. Můžete nám říci, co vás vedlo k jeho založení a také něco o jeho programu?
MR Většinou mě oslovovali přímo samotní umělci bez vydavatele. Takže to byla vždy otázka hledání vydavatele na vydání knihy, na které jsme pracovali. Mezi lety 2003 až 2011 jsem umístil spoustu umělců do různých vydavatelství. Což bylo mnohdy velmi těžké, jelikož před 10 lety byli někteří z nich naprosto neznámí.
Jednou jsem si pomyslel, že by nebylo špatné mít vlastní vydavatelství pro ty těžší vydavatelské projekty, které by většina vydavatelů odmítla nebo by je považovala za příliš náročné na vydání. Většina z takovýchto projektů byly knihy, o kterých jsem já byl na 100 % přesvědčen a o jejichž vydání jsem nepochyboval. Příkladem může být kolaborace Bless lookbook.
Od roku 2004, kdy byl vydán Bless N° 23 The bringer, všechny lookbooky byly vydány v existujících časopisech a navrhnuty v úzké spolupráci se Studiem Manuel Reader. Vydávání Bless lookbooků v časopisech umožnila Bless šířit myšlenky a projekty i mimo oblast módního průmyslu. Lookbooky jsou distribuoványs cílem spojování nápadů, vytváření přátelství a neobvyklých setkání. Pro každou kolaboraci byl daný lookbook současně dostupný ve vybraných knihkupectvích a distribuován zadarmo mezi klienty obchodu Bless. Výsledkem bylo, že obchody objevily časopisy a čtenáři časopisů objevili Bless. Spolupráce s obchody a časopisy dokazuje zaměření Bless nejen na módu, ale i na oblast umění, designu, jídla a hudby, které přispívají k širšímu pohledu na význam sezónní módy a zachycují to, co je pro nás a pro svět v současnosti důležité. Postupem času Bless nahromadil spoustu těchto lookbookových kolaborací, které potom vydalo Bom Dia Boa Tarde Boa Noite v limitované edici, která obsahovala 12 vybraných Bless lookbooků společně s Bless N° 43 Handle. Takový vydavatelský projekt je něco, co by se většina vydavatelů neodvážila distribuovat, jelikož všechny lookbooky již byly vydány jinými vydavateli. Takže jsou zde záležitosti s copyrightem.
Další myšlenkou Bom Dia je to, že může být využito kamarády a kolegy na distribuci jejich knih. Ne všechny knihy, které jsou vydávány u Bom Dia, navrhuji já nebo studio. Některé jsou vyrobeny přímo daným umělcem nebo jinými designéry, v tomto smyslu jsme se během posledních dvou let stali regulérním vydavatelstvím, ačkoliv náš program je stále zaměřen na knihy, které mě zajímají nebo které mi přijdou zajímavé na vydání.