BB Jaký máte jako výtvarník vztah ke grafickému designu?
JS Grafický design mě lákal a přitahoval ke světu vizuálního umění dávno předtím, než se ze mě stal umělec. Dodnes zapírám, když se mě taxikáři ptají, čím se živím – říkám, že jsem designér, ne umělec. Vždycky se cítím nesvůj, když přiznám, že se zabývám uměleckou činností, jako kdybych řekl, že se zabývám nějakými esoterickými nesmysly. Design působí jaksi solidněji, účelněji. Vlastně ani nevím, jak se to stalo, že jsem skončil spíš jako umělec než designér. Na grafickém designu mě vždycky zajímalo, do jaké míry obrazy zprostředkují – nebo naopak mylně interpretují – detaily v pozadí i širší rámec, jak fantazijní, tak historický.

BB Vaše práce je součástí expozice Which mirror do you want to lick? (Které zrcadlo chcete olizovat?), která se pohybuje mezi realitou a fikcí, v reálném i fiktivním prostoru. Váš film Hiker Meat– Rough Cut se bude také promítat v rámci sympozia. Můžete nám povědět něco o tom, jakou roli ve vaší práci hraje fikce?
JS Fikce často tvoří širší celek daného projektu, jako meta-verze skutečnosti. V projekci Rough Cut je fikcí film Hiker Meat, který nikdy neexistoval v rámci prostředí, do kterého je zasazen (jako horor z konce sedmdesátých let), i když to období připomíná, protože se tváří jako pokus udělat remake filmu obsaženého v Rough Cut. Film Hiker Meat pochází z dřívějšího projektu Lustfaust, kde byl představen v souvislosti s uvedením sedmého alba (také) fiktivní skupiny. Oba tyto projekty vytváří falešný středobod – skupina v projektu Lustfaust, film v projekci Hiker Meat – který umožňuje lépe zaostřit na skutečnou kulturní a společenskou historii, na kterou oba tyto fiktivní fenomény odkazují. V tomto smyslu oba fungují jako optická čočka, přes kterou se můžeme znovu podívat na skutečné období, do kterého jsou zasazeny – tím, že jsou přetvořeny ve fikci, slouží jako nejlepší příklady svého druhu.

BB Při práci na tomto projektu jste se musel ujmout několika rolí – jako režisér, malíř, grafický designér, … která z nich byla pro vás nejtěžší?
JS Myslím, že nejtěžší je řídicí role, spojit všechny jednotlivé části v celek. Mám moc rád tu rozmanitost, různé stránky práce na projektech, které mají široký záběr, pokud jde o jejich realizaci. Velká část obsahu a záměru díla se tvoří fyzickou činností, takže v tom směru si rád zašpiním ruce. Ale samotná koncepce projektu, to, co z něj nakonec skutečně vznikne, je vždycky riskantní a těžká věc.

BB Jak byste definoval formální jazyk vaší práce (například ten, který používáte v projektu Lustfaust)? Jakou roli zde hrají odkazy a vaše vlastní vizuální vnímavost? Jakým způsobem tyto dvě složky spojujete?
JS Je to vždycky takový kříženec, někdy vzniká zcela vědomě, jindy je to úplně podvědomé. Existují různé způsoby, jak tento vztah legitimizovat. Například Lustfaust obsahuje téměř 50 souborů, z nichž každý nabízí alternativní pohled na identitu skupiny. Při takovém množství materiálu je vysoce pravděpodobné, že velká část bude podle měřítek designu špatná nebo průměrná, bude obsahovat hodně výplně a zase některé věci, které jsou úžasné. Jde o to, jak propojit drama příběhu a jeho prezentaci. Myslím přitom na pravděpodobný věk fanoušků, jak moc jsou zapálení vzhledem k jejich věku, jaké mají asi povinnosti a jaké záliby a jak se to všechno může přetvořit v něco vizuálního. Přemýšlím také o době, ve které tvoří, co je kolem nich ve světě, kde svou činnost provozují a proč. Ale často mě to dovede k tomu, že hodně přemýšlím o sobě, o svých omezeních a preferencích, o tom, co nemám rád, a na to všechno reaguju jak v pozitivním, tak v negativním smyslu.

BB Tento ročník Bienále Brno představuje metamorfózy a stav současného grafického designu: jeho ohromnou produkci, různorodost, neurčitost a zdánlivou povrchnost. Mohl byste pojmenovat některé jeho hlavní parametry, aktuální témata nebo motivace současného grafického designu?
JS Nejsem designér, takže mohu pouze odhadovat, ale představuji si, že každý designér/grafik musí přemýšlet o tom, jakým způsobem je jeho produkce podporována a jak působí, na jakém základě nebo platformě, ať je jedna, nebo je jich mnoho, a jak to ovlivňuje schopnost dosáhnout zamýšleného výsledku, ale ještě něčeho navíc. V konečném důsledku jde o to nacházet nová místa, která inspirují a na kterých lze stavět, nové trhliny, v jejichž prostoru lze pracovat.