BB Jaký je tvůj vztah k Bienále Brno?
LD Bienále Brno vnímám jako jednu z nejkomplexnějších mezinárodních přehlídek grafického designu, díky které mohu zásadním způsobem reflektovat svou práci. Pro mě osobně je důležité, že se odehrává v České republice, protože soudím, že progresivnější neoliberální státy zajímá, kam se vyvine náš obor ve středoevropském kontextu, odkud vychází silné modernistické tradice. Jsme v tom směru nepředpokládatelní a záleží především na nás, jak s touto atraktivní pozicí naložíme.

BB V současnosti působíš jako místopředsedkyně organizačního výboru, jehož hlavním úkolem je formulovat budoucnost Bienále Brno. Jak se díváš na vývoj a zejména na budoucnost bienále?
LD Bienále mě doopravdy začalo zajímat vlastně až se změnou jeho tradiční struktury, která přinesla tematické zaměření posledních dvou ročníků a s tím i nový pohled na soutěžní přehlídku. Minulá, na téma vzdělávání, byla směřována ke studentům a ta letošní vyzvala k předkládání souborných, nikoliv jednotlivých prací. Tento přístup dává možnost lépe pochopit kontext vzniku děl s ohledem na jejich formální zpracování. Nový formát Off program pak poskytuje prostor pro alternativní oborové prezentace… Velmi oceňuji, jak zásadním způsobem se podařilo v posledních ročnících změnit pohled instituce na bienále jako takové a jak se to následně promítlo do jeho obsahu. Budoucnost bienále, tak jak ji vidím, spočívá nejen v tom, jak jednou za dva roky vystavit to nejaktuálnější, co se v oboru událo, a diskutovat o tom, ale zároveň vybudovat v Moravské galerii platformu, která by měla za úkol soustavně se zabývat podstatou této přehlídky a jejími dalšími možnostmi. Nemyslím si totiž, že by to nutně mělo být pouze úlohou externích kurátorů.

BB Bienále Brno je jedinečná akce světového významu s dlouhou mezinárodní tradicí, na kterou každé dva roky přijíždějí lidé z celého světa. Jaké by tedy měly být ambice jeho organizátorů?
LD Bienále má nepopiratelné renomé v mezinárodním kontextu, a proto je nutné se na něj dívat ze širší perspektivy. Společně s pořadateli bychom se měli zamyslet nad tím, co je pro nás v Brně a v České republice specifické a co nás může obohatit. Stále zde postrádáme kvalitní organizace (v různém měřítku), které by se zabývaly grafickým designem. Myslím, že právě instituce, jakou je Moravská galerie, která mimo jiné disponuje unikátními sbírkami, by v této situaci měla vidět svou příležitost.

BB Ty sama osciluješ mezi různými obory, upravuješ i vydáváš své vlastní publikace, učíš grafický design, jsi kurátorkou výstav… dalo by se říct, že šíře tvých zájmů jistým způsobem odráží současný grafický design, nemyslíš?
LD Má práce a způsob, jakým se vyvíjí, je úzce tematicky vymezena, a i když se v podstatě grafického designu přímo netýká, záměrně se tak mnohdy prezentuje. Pracuji s existujícími žánry, které používám v netypických situacích, a grafický design je disciplína, která má skvělou schopnost si mnohé přivlastnit. Spektrum zájmů, které jste vyjmenovali, vyplývá z mé přirozené potřeby podívat se na stejnou věc z různých úhlů pohledu a lépe ji tak pochopit.

BB Nadcházející ročník bienále reaguje na proměny a stav současného grafického designu – jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost či zdánlivou povrchnost. Dokázala bys pojmenovat některé ze základních parametrů, aktuálních témat či motivací současného grafického designu?

LD Od současného světa nemůžeme očekávat, že bude srozumitelný a přehledný. Pro mě patří k aktuálním a vítaným tématům hybridizace. Tady se vracím zpět k českému kontextu, který jsem zmiňovala na začátku. Je velkou výhodou, že středoevropská mentalita není až tak zatížená striktní profesní kategorizací a neustále probíhající proces mísení, při kterém vznikají nové skutečnosti, tak můžeme vnímat komplexněji. Hybridizace je fenomén, který změnil pohled na společnost původně v rámci oboru sociologie. Pro mě je však důležité, jak se odráží v umění a příbuzných odvětvích. Je to téma, kterým se společně se sestrou (Danielou Dostálkovou) dlouhodobě zabýváme a nyní pro něj nacházíme velké uplatnění. Příkladem může být aplikace korporátních strategií do oblastí spojených s uměním a naopak, tzv. alternativně-korporátní myšlení. Zde také vidím úlohu designéra nebo i umělce jako správného a vnímavého zprostředkovatele.