BB Působíte jako kurátor, teoretik umění a organizátor. Jaký je váš vztah ke grafickému designu?
VH Začnu s dojmem romantické povahy. Od prvního katalogu, na kterém jsem v životě spolupracoval, až dodnes jsem vždycky znovu udiven a nějak fascinován okamžikem, kdy se z imateriálního textu stává přesně vymezený a hranami opatřený materiální objekt. Kniha je metaforou ukončené externalizace vnitřního světa subjektu (‚…pouštního světa, obývaného jeho sestrami, v němž by se těšil nekonečné volnosti pohybu…‘). Zároveň se stane, že sumou vědomostí můžeme podložit viklající se stůl nebo rozseknout útočníkovi čelo.
To, co mě, a samozřejmě nejenom mě, zajímá, je vztah myšlenkových a uměleckých hnutí a grafických forem, zajímá mě historie grafického designu, jeho formální, modernistická a konceptuální linie, zajímá mě angažovanost v boji proti útisku a násilí grafickou formou jako v případě aktivistických plakátů z různých zemí a období, DIY ad. Je toho zkrátka víc.

BB Jaký je váš pohled na bienále grafického designu z pozice někoho, kdo se často pohybuje v prostředí bienále zaměřených na výtvarné umění?
VH V současném umění je situace poněkud jiná, protože mezinárodních bienále jsou ročně desítky, jsou vitrínou fungování ‚kulturního průmyslu‘ a někdy jejich témata i projevy mají díky tomu povrchně deklarativní povahu. Někteří kritici mluvili před pár lety o vlně bienálového umění (současného umění určeného k bienálové konzumaci). I tak některá z bienále stimulují uměleckou tvorbu i reflexi o umění. A přestože grafický design pokrývá naše okolí daleko víc než současné umění, tolik možností veřejného srovnávání jako v současném umění se grafikům a grafičkám nenabízí. V tom je jedinečnost brněnského bienále.

BB Patří grafický design do galerie?
VH Nemůžu mluvit za všechny galerie, ale já jsem s grafiky, umělci i architekty v minulosti několikrát spolupracoval – na různých experimentech a alternativách, aby se návštěvníci nemuseli dívat plakáty zarámované v úhledně zavěšených rámech. Takže patří a myslím, že by se měl grafický design k takové formě veřejné prezentace stavět aktivně, a nepřejímat pasivně standardní muzeální postupy.

BB Jak si vysvětlujete poměrně malý zájem současné teorie o grafický design a vizuální komunikaci? Jsou tu důležitější témata, otupilo nás množství obrazů v každodenním životě, anebo se těžiště diskuse jen přesunulo jinam?
VH To je zajímavá otázka a bylo by dobré najít příčinu. Já si to vysvětluji tak, že v oboru, kde většina uměleckých prací vzniká na zakázku tak jako v grafickém designu, tyto práce vzbuzují méně otázek než například v současném umění, kde je smysl a ukotvení umělci i teorií neustále hledán. Ale na druhou stranu myslím, že o grafickém designu se píše také v rámci širších témat dějin kultury, dějin umění, kulturálních studií apod. Tam je nahlížen jako součást různých dobových hnutí, a nedávalo by moc smyslu vydělovat ho a posuzovat ho izolovaně.

BB Nadcházející ročník bienále reaguje na proměny a stav současného grafického designu; jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost či zdánlivou povrchnost. Dokázal byste pojmenovat některé ze základních parametrů, aktuálních témat či motivací současného grafického designu?
VH Zdá se mi, že už delší dobu je určitá linie grafického designu cerebrální aktivitou a že v současném umění dochází k vyčerpání retro přístupů. Takže otázkou, jejíž odpověď bych u grafického designu hledal, je, jak v digitálním prostředí, post-internetu, generativních softwarech, průmyslu her ad. najít souvislost s problémy života lidí – ideologií, politikou, ekologií, aktivismem apod.