BB Zdá se, že výstavy tvoří středobod vaší práce. Nejenže navrhujete výstavy a katalogy pro jiné umělce, koncipujete je také jako kurátor. A to nemluvíme o časopise The Exhibitionist o pořádání výstav, na němž jste pracoval, nebo přednášení na téma navrhování výstav na kalifornské akademii CCA. Co pro vás výstava znamená a jak vidíte vývoj této formy?
JS Pojem výstava pro mne během let změnil svůj význam… činnost přípravy výstavy ve spolupráci s kurátory z pozice grafického designéra a má vlastní kurátorská činnost jsou dvě různé věci se zcela jiným rozsahem činnosti. Miluji projekty realizované ve spolupráci s kurátory, na kterých právě pracuji, a vážím si báječného obsahu, který vytvořili, a autorské svobody, kterou mi poskytli. V těchto projektech působím velmi tradičním způsobem jako designér, který vstupuje do projektu ve chvíli, kdy již byla učiněna řada rozhodnutí o jeho obsahu a koncepci výstavy, a mým úkolem je dát těmto rozhodnutím viditelnou podobu. Naproti tomu pokud jsem kurátorem svých vlastních výstav, jsem odpovědný za veškerou přípravu obsahu a moje povinnosti se exponenciálně rozšiřují na všechno od počáteční koncepce, návrhu, seznamu děl, která se budou vystavovat, návštěv studia s účastníky, udělení grantů, programování akcí, psaní esejů a udělování pověření, tvorby plánu instalace/designu výstavy, a to včetně takových věcí, jako jsou úvěry, pojištění a získávání finančních prostředků… to všechno se musí udělat, než vůbec dojde na úkoly grafického designéra. Takže pro mne to v případě nezávislého pořádání výstav z pozice kurátora znamená obrovský nárůst autorských a administrativních povinností, což je nesmírně vzrušující, ale i vyčerpávající. Na druhé straně v mnohých z těchto věcí nejsem vůbec vyškolen, takže k nim přistupuji z pohledu grafického designéra.
Po přípravě tří velkých výstav za posledních pět let je mým cílem nyní vytvořit protiklad k této práci, zorganizovat malé kompaktní výstavy, které nebudou ani potřebovat prostředí muzea nebo galerie. V mém současném postavení vedoucího magisterského studijního programu MFA Design na kalifornské akademii CCA mám k dispozici malou pracovnu (2,5 x 2,5 metru), kterou chci použít jako dějiště těchto výstav… Líbí se mi dokonce myšlenka vytvořit celý program jako pro velké výstavy, včetně přednášek, exkurzí, pověření apod., ale v nesmírně malém rozsahu. Existuje také zajímavá historie lidí, kteří použili svou pracovnu pro pořádání výstav, a chtěl bych se vydat v jejich stopách.
Dnešní výstavu vidím jako vyvíjející se formu, s níž se designéři vyrovnávají stále víc jako ‚tvůrci výstavy‘ než v tradiční roli grafických designérů. Tento přístup má jinou motivaci i výsledky, ale stále vidím, že se dá mnoho zajímavé práce udělat i mimo muzea a galerie, a poznávám stále více škol, které nabízejí výstavy jako oblast ke zkoumání a každý rok organizují velmi experimentální a propracované výstavy.

BB Pro brněnské bienále 2012 jste byl kurátorem výstavy Práce z Kalifornie, která představila portrét 31. amerického státu prostřednictvím grafického designu. Existuje o čtyři roky později něco, co byste k tomu dodal? Jak se grafika západního pobřeží od té doby změnila?
JS Nemyslím si, že bych na této výstavě tenkrát určené pro Brno dnes něco změnil. Pokud bych měl něco přidat, pak by to bylo její zopakování v Kalifornii. Jedna z věcí, kterou mi kontext brněnské výstavy dovolil, byla možnost zkoumat klišé, zobecnění a mýty o Kalifornii velmi svobodně, protože drtivá většina návštěvníků výstavy pocházela z Evropy a řada z nich v Kalifornii nikdy nebyla. Uspořádání této výstavy v Kalifornii by znamenalo čelit jiným výzvám… Je zajímavé přemýšlet o tom, jak bych výstavu upravil pro kalifornské publikum.

BB V roce 2014 jste byl kurátorem výstavy s názvem All Possible Futures zkoumající praxi spekulativního grafického designu. Můžete nám o tom něco říci?
JS Abych poskytl nějaký kontext, než se All Possible Futures staly výstavou, byl to původně název článku, který jsem napsal o sedm let dříve v roce 2007 pro publikaci nazvanou Task Newsletter (Zpravodaj úkolů). Původní článek byl tvořen rozhovory s pěti studii grafického designu a slavným týmem kritického designu Anthony Dunne & Fiona Raby, a zabýval se tím, čemu jsem tehdy říkal ‚spekulativní design‘. Dnes je tento pojem ve světě designu již rozšířen, ale tehdy byla jeho kritéria jasně inspirována ‚vizionářskou‘ nebo ‚papírovou‘ architekturou… každý projekt se musel nějak distancovat od parametrů ‚reálného světa‘, snad i předkládat potenciální představy o budoucnosti. Konečný výběr exponátů pro výstavu se skládal z produktových návrhů, které klienti odmítli nebo které vyvolaly kritické provokace vedoucí ke vzniku diskuse.
Výstava All Possible Futures byla pak dalším rozšířením myšlenek původně vyslovených v článku a věnovala se spekulativním dílům vytvořeným skupinou současných grafických designérů, aby zahrnovala vše od vlastních provokací až po experimenty tvořené ‚paralelně‘ k zákaznickým projektům a po jedinečnou praxi řešení zakázek přístupem s vysokou mírou autonomie a kritického zkoumání. Práce na výstavě ukazují různé úrovně zviditelnění a zveřejnění v praxi grafického designu. Ačkoliv výstava obsahovala i několik zakázkových projektů, většina projektů spadala do kategorie odmítnutých návrhů, experimentů, náčrtků, a nedokončených myšlenek. Výstava se tak stala platformou pro práce, které by jinak spadly pod stůl a nikdy by se do diskuse o grafickém designu nezapojily.

BB V současné době řídíte magisterský program o designu na CCA (kalifornské výtvarné akademii). Můžete nám ho přiblížit? Jakou má strukturu? Jak přistupujete k výuce grafického designu na úrovni magisterského studia?
JS Program CCA MFA Design byl založen v roce 2000 čistě jako magisterský program grafického designu. Avšak velkou změnu vnesli v roce 2007 Lawrence Rinder (tenkrát děkan fakulty CCA) a Brenda Laurel (první vedoucí studijního programu) se svou koncepcí studijního programu Design MFA jako programu ‚trans-oborového‘, určeného pro studenty tří oborů (průmyslový, interakční a grafický) zařazené do jednotného, i když různorodého dvouletého kurzu v naději, že by mohli zpochybnit/překročit/rozmělnit/hybridizovat hranice oborů. V programu přednáším od roku 2007 a v roce 2014 jsem se stal jeho vedoucím s pověřením nést dále tento jedinečný přístup k postgraduálnímu vzdělání v oboru designu a dále ho rozvíjet. Z perspektivy grafického designu je na tomto programu nejzajímavější to, že studenti jsou doslova usazeni vedle studentů jiných oborů a pracují s dovednostmi získanými v oborech grafického, průmyslového a interakčního designu. Během každodenní práce a diskusí ve studiu jsou vystaveni širší škále otázek, dialogů a metod souvisejících s designem. Prostřednictvím blízkosti, osmózy či spolupráce si studenti neustále rozšiřují představu o tom, čím může být grafický design, a přehodnocují tradiční formy a metody. Nejzajímavějším aspektem tohoto programu je hybridizace disciplín a způsobů práce, s nadějí, že z toho vznikne nová praxe a metody práce v designu.

BB Tento ročník brněnského bienále reaguje na proměny a stav současného grafického designu, jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost a zdánlivou povrchnost. Dokázal byste definovat některé základní parametry, aktuální témata nebo motivace současného grafického designu?
JS Jak to formuluje vaše otázka, zdá se, že současný grafický design skýtá spousty témat k diskusi, a je obtížné vyčlenit jediný jev nebo hnutí. Tato disciplína se zdá tolik fragmentovaná, specializovaná a v některých případech rozmělněná … Současně vzniká tolik zajímavých děl, ale rozsah naší pozornosti pro ně je natolik omezen, že stačí přejít na další téma, než se jim stihneme dostatečně věnovat. Zjistil jsem, že se v poslední době vracím ke starým grafickým námětům. Jedním z nich je forma, jeden ze základních kamenů designu. Ze své perspektivy praktického grafika a učitele cítím, že je forma podceňována nebo alespoň ztrácí svou hodnotu pro současný design. Byla to právě idiosynkratická, nová, objevná forma, která mne na konci devadesátých let přitáhla k designu. Ve většině případů tato forma nevznikala pro určitou skupinu uživatelů, cílovou demografickou skupinu, ani nebyla omezena na standardní idiomy, které byly vyzkoušené a prokazatelně fungovaly pro konkrétní publikum. Tato práce měla vlastně spíše přerušit vazbu mezi publikem a obsahem, nebo alespoň mezi nimi vytvořit produktivní mezeru. Tato mezera měla být překlenuta ochotným člověkem z publika, který by byl zaujat natolik, že by chtěl interpretovat nebo se naučit nový jazyk aktivním zapojením do práce na nějakou dobu. Vím, že dnes žijeme v jiném světě, ale často si říkám, kam naše disciplína po vzniku nových kritérií a téměř vědecké metriky pro hodnocení účinnosti a hodnoty designu vlastně směřuje. Nazvěte mě staromódním, ale já budu vždycky příznivcem spíše formy, která narušuje konvence, než chladné logiky a řešení problémů.